Vidím duši. Je celá průhledná, vyčerpaná a nemá jasné obrysy. Jako by se každou chvíli měla rozplynout. Něco není v pořádku.  Z té duše proudí pryč tolik energie, ale k ní se žádná energie nevrací. Proto je tak slabá.

Já “ Co se ti stalo ? “

Duše “ Jsem vyčerpaná, pořád jen lásku všem dávám a dávám “

Já “ Ale neměla by se ti také láska vracet ? “

Duše “ Měla, ale nevrací se mi žádná “

Já “ A jak to ? “

Duše “ To se stane, když si nedáváme pozor. Dáváme lásku všem a sami ji od nikoho nepožadujeme “

Já “ Ale tak by to mělo být ne, měli bychom dávat a nic neočekávat “

Duše “ Láska je vzácná, měli bychom s ní moudře zacházet. Dávat ji těm, co nám jí vrací. Pak je zachována rovnováha. Pak všechny duše září “

Já “ Takže nemáme dávat lásku každému ? Nebudeme pak zlý a sobecký ? “

Duše “  Namluvili vám, že musíte.Ale nemusíte,nedávejte lásku těm, kteří vám ji nevrací. protože pak to není láska, je to závislost. Je to strach, že vás nebudou milovat, ale oni vás už stejně nemilují a nikdy milovat nebudou “

Já “ Takže mohu odmítnout dávat lásku těm, co mi ji nevrací ? “

Duše “ Ano, máš na to plné právo a nikdo tě nemůže soudit. Pokud bude tvá láska vzácností, lidé si jí budou vážit a budou ti jí vracet . A tvá duše bude plná síly a ne tak vyčerpaná, jako jsem já “

Přeji všem, aby se jim každý kousíček lásky mnohonásobně vrátil zpět. Buďte na svou lásku hrdí, je to dar, který si musí ostatní zasloužit.