Léčím starého muže. Tím mužem je můj otec. Leží v nemocnici s bolestmi. Hledám jeho duši. Nemohu ji nikde najít. Jsem nucena vydat se do tmy, mimo těla nás obou. Ta tma je nekonečná, vůbec nic nevidím.

Pak ji uvidím, vidím duši svého otce. Je schoulená ve tmě, tak stará, tak unavená, dezorientovaná. Mluvím na ní, neodpovídá. Nechá se ode mě zvednout, nechá se vést mým světlem. Pořád nemluví.

Vedu duši svého otce zpátky do těla. Vím, že mě poznává. Proto neodporuje. Konečně je jeho duše zpátky v těle. Doteď nepromluvil a ani nepromluví. Na nic se neptám. Jsem šťastná, že jsem ji našla, že jsem dokázala duši mého otce vrátit zpátky do těla.

Duše mého otce nepromluvila celou dobu. Nevím, proč se rozhodla opustit tělo, jestli to byl záměr, nebo jen zabloudila. Může naše duše zabloudit ? Asi ano a když se to stane, tělo začne selhávat. Bez duše není život, bez duše není nic.

Možná vesmír chtěl, abych tomu porozuměla. Byla to drsná lekce. Teď už je otec v pořádku. Doba, kdy se začal zlepšovat přesně odpovídá času, kdy jsem mu vrátila jeho duši do těla.

Konečně mi došlo, že se to děje. Umím najít lidskou duši, komunikují se mnou. Není to iluze, je to realita. Šílené, ale přesto skutečné. Chraňte své duše, jsou uvnitř každého z vás. Ne každý bude mít štěstí jako můj otec. Ne každý má za dceru probouzečku duší, posla světla . Buďte ke své duši pozorní , nedovolte , aby se vám ztratila ve tmě.